Pokud znehybníme spermiím ocásek, nebudou se moci pohybovat a k oplodnění vajíčka nikdy nedojde. Na tomto principu by mohla fungovat velmi účinná antikoncepce. Klíč k ní představuje nález bílkoviny, zvané CatSper, jež se nachází pouze v části ocásku spermie a hýbe jím. Její zablokování pak znehybní celou spermii. Alespoň u myší to tak funguje. Mutací zmíněné bílkoviny se myšáci stanou zcela neplodnými, nejspíš kvůli tomu, že jejich oslabené spermie neproniknou do vajíčka. Od těchto pokusů ke konkrétnímu preparátu je ještě velmi daleko, zatím není ani zcela zřejmé, zdali by šlo o pilulku pro muže nebo ženy.

Dle endokrinologa prof.MUDr.Vratislava Schreibera nejsou běžně užívané antikoncepční pilulky úplně bez vedlejších účinků, u některých žen se ani podávat nemohou, protože mohou zvýšit riziko trombóz, tedy srážení krve v žilách. I dosti spolehlivé pilulky "morning after" mohou mít nepříjemné vedlejší účinky. V rámci spravedlnosti a rovnoprávnosti žen by skutečně muži měli za svou fertilitu, plodnost, když je nežádoucí, nést část odpovědnosti. Naneštěstí až dosud to jde udělat jen chirurgicky, podvazováním chámovodů, a málokterý muž se k tomu rozhodne, leda když chce šetřit před nežádoucím těhotenstvím svou milovanou manželku. Rozhodně tak však neudělá, když chce mít se sexem potěšení a provozuje ho promiskuitně.

Také se uvažuje o hormonálních pilulkách, které by užívali muži a které by bránily početí jimi oplodněné ženy, tak, že by zničily plodnost jejich spermií. Bohužel i tyto pilulky dosud mají vedlejší účinky a nejsou zcela spolehlivé. Takže popsaná idea protimužského kontraceptiva, které by si brala žena před nebo dokonce snad i těsně po pohlavním styku, je lákavá. Bylo by skutečně bylo ideální, kdyby "pilulka" zmrtvila nebo znemožnila pohyb spermií, ty by se přes hlen v pohlavních orgánech ženy nedostaly k vajíčku a nebyly by schopny je oplodnit. Bohužel i v tomto případě se ta odpovědnost zase přenáší na ženu. Ale je to lepší než brát měsíce antikoncepční pilulky. Nový lék by tedy mohl být žádaný a úspěšný, pokud se ovšem v dalších letech neukáže, že poškození spermií nemusí být jenom v jejich pohyblivosti, ale také v jejich genomu, což by mohlo vést k některým teoreticky možným vývojovým vadám v případě, že znehybnění spermií selže a ovlivněná spermie se přece jenom k vajíčku propracuje a oplodní je. Vypadá to nadějně, ale jistotu budeme mít až tak za deset let.